Ve středu přijel první Láda s přítelkyní a Zuzka, v těsném závěsu Petr, Vojta, Míša a Bella. Po vybalení a přivítání jsme řezali dřevo, bourali kousek zdi a připravovali se na zdění, taktiku a plán prací jsme pro jistotu ještě večer probrali U Vlčků. Ve čtvrtek Petr nemohl dospat, tak jsme pro první fůru jeli ještě před půl desátou. Pan Vlček nám ještě večer doporučil, že máme jezdit do Kostelce, že tam jsou stavebniny levnější. Po první várce jsme se ale shodli, že Kostelec je ale nesmyslně daleko, doslova za třema horama a tak jsme pro druhou jeli klasicky do Náchoda. No, co jsme si my pražáci mysleli, že jako obelstíme zkušenosti místních, to nevim. Když jsme koukali na účet který byl za stejný materiál téměř o polovinu dražší a stáli dvacet minut v Náchodě v koloně, shodli jsme se, že těch 6 kilometrů do Kostelce je vlastně v pohodě. Poznámka: Věřit panu Vlčkovi, on ví. Zbytek čtvrtka jsme stavěli zeď, řezali dřevo, Petr dodělal oplátování ve střelecký a holky nosily kamení. Láďa tokal někde po okolních kopcích. Večer cestou z hospody jsme pokecali s Tomášem a za deset minut jsme ho potkali o kilomter jinde jak zapaluje/hasí les. Takže jsme viděli zásah hasičů v přímym přenosu a les jsme zachránili. Celkově se prý teď okolo Pavlišova dějou divný věci...

V Pátek jsme se otočili do stavebnin pro poslední zbytek materiálu a k Tomášovi pro vodu. Spoustu vody. tolik vody jsme ještě neměli, děkujeme. Když bys to náhodou četl, řekni si o panáka. Pak holky a Láďa odjeli, tak jsme s Petrem dostavili zeď a opekli buřty. Milan nepřijel, tak jsme se stavili U Vlčků a šli spát. 

V sobotu Milan přijel asi v 5:30 plnej energie a s hromadou nářadí, tak jsme vstávali a šli zapojovat elektriku. Tomu klukovi to docela jde, mohl by se tim i živit. K ruce si přivezl Věrku, takže nás víceméně nepotřeboval, tak jsem nařezal korkový cihly a Petr štukoval zeď. Večer bylo venku hnusně, tak místo ohýnku dávali U Vlčků Jurský park. No a neděle byla tradičně balící, Petr odvezl Milana s Věrkou a před odjezdem přijela Vojty máma s partou, tak ještě udělal prohlídku a jeli jsme domu. 

Jo a nevím který den to bylo, ale máme nový manželský čtyřlůžko, Vojta má šiřší postel a začínáme vybavovat místnost velitele.

Omlouvám se za opožděné hlášení, ale Vánoce, dovolená..znáte to. Ale stihnul jsem to ještě letos!

Petr s Vojtou vyrazili už v pátek vlakem, aby dorazili za světla a zatopili. Model se osvědčil, budeme ho praktikovat i nadále. Vojta šel následkem firemního večírku hned spát, Petr se pustil do stavby odpadu nábojnic. Večer přijela Maruška, tak jdeme slavit k Vlčkům. Cestou hledáme Tomáše (1) ani v hospodě nebyl (2) ani cestou zpátky (3).

V sobotu až moc brzo ráno dorazil Honza s Míšou, kteří cestou nabrali Láďu. Po důkladném odpočinku se s vervou sobě vlastní Vojta s Honzou a zamotanou Maruškou vrhnuli na odkopávání stropnice, která se zase hnula, v květnu by to mělo být hotové. Snad. Doufám. Proboha, prosím..

Petr dolepil odpad nábojnic a s Bocmanem nahodili kus zdi u schodů. K odpoledni přijela postupně Julie, Milan a pan Perthen se synem, takže na to že byl prosinec, 10 lidí je hezké číslo. Cestou k Vlčkům hledáme Tomáše (4) v hospodě nás informují že je je na hřišti (5) v brzkých ranních hodinách doma ještě nebyl (6)

V neděli Honza sjel pro benzín a po úklidu se vydáváme neúspěšně hledat Tomáše (7) a Láďa do hospody. Honza zdrcen odjíždí domů a bere s sebou Míšu a Marušku. Cestou z hospody Tomáš najde Bocmana, takže nakonec vše dobře dopadlo, odjíždíme spokojeni, ověšeni višňoukou a těšíme se na příští rok.